Situační zpráva ze soustředění na Jestřabí

Probouzím se za slunného nedělního dopoledne a rychle skáču z postele. Vždyť dneska už se odjíždí na Jestřabí! Rychle posnídat, vybalit věci ze včerejších závodů a zabalit vše potřebné i nepotřebné s sebou na soustředění. Docela mi to jde od ruky, už asi dva týdny si totiž v krabici od bílých paprik sebrané v Kauflandu kumuluju různé propriety ke hrám, kostýmy, kokina, noviny a časopisy. Bytem voní maminčina kapusta a krátce po obědě před domem zastavuje modrá Fabia. Ááá, Bedy je tady! Přeskládáme už naložené věci, nějak tam narveme i ty moje a pokračujeme k Javorům, kde se složitý proces opakuje. S mladým Javorem okusíme koláč od Bedyny babičky (v záloze máme ještě další dva) a posléze už vyjíždíme vstříc novým zážitkům.

 

Zpět na místo činu

Bedy pouští kazetu s hity našeho mládí od „Čínských lyží“ a cesta příjemně ubíhá. Dáváme bedlivý pozor na cyklisty, výmoly v cestách, při výjezdu z Dřevohostic zavzpomínáme na neblahé zážitky z jednoho z našich podzimních soustředění a v Chomýži počítáme zatáčky, zda opravdu sedí přesně podle značky „čtverná dvojitá zatáčka“. Nesedí, je jich jenom sedm. Před závěrečným výjezdem do Jestřabí pouštíme auto „Ovoce-zelenina“, které nám pak stejně v půlce kopce uhýbá a pouští nás před sebe, a Bedy túruje motor. Dojíždíme staršího Javora, který zdolává kopec na biku, a do cíle dorážíme přesně na čas. Od Koňase přichází smska, že nestíhají, a tak si krátíme chvíli na kolotoči, piškvorkama, svačinou... Po dvou hodinách nás to přestane bavit a vyrážíme na procházku k Hurbanově studánce. Bedy cestou zkouší, co vše dovede její nový fotoaparát. Mezitím doráží na Jestřabí také Koňas s Kajsou. Povečeříme a pak postupně vynosíme náš náklad z aut ven a zabydlíme se. Večer trávíme se štětcem v ruce a připravujeme nějaké rekvizity, např. na stezku odvahy. Mezitím nás Koňas přesvědčuje, že na něj za topením mrkla myška a my si myslíme, že má asi horečku, protože ji nikdo kromě jeho neviděl. Po malé honičce se myš přece jenom ocitne pod kýblem, Bedy pořídí pár fotek a my ji pouštíme na svobodu. Ale už je přece jenom dost hodin a za chvíli jsou tu děti, tak raději odcházíme na kutě.

 

Ranní Pardus

Ještě plné sil z domu vstáváme s Bedy o půl osmé a nazouváme maratonky. Naše naivní mládí si předsevzalo občas ráno vyběhnout a co víc, bylo by hezké to na ten Pardus hecnout každé ráno! Sice se šklebím, ale držím se Bedy alespoň na dohled (kopce nejsou zrovna moje parketa). Potkáváme se s Kajsou, která se šla také proběhnout, a za zády nám funí Javor na kole. Na Pardusu si chvíli odpočineme, rozhlédneme se po kraji a míříme zpátky dolů. Zde díky gravitaci dostává trochu na frak Bedy. Ale co čert nechtěl a nikdo si nepřál, tak v posledním těžkém seběhu Beda vykřikne „au“ a drží se za kotník. No a máme po běhání. Kotník jí natéká na dvojnásobnou velikost a Bedy je ráda, že je ráda, a může aspoň normálně chodit.
 

Děti jsou tady!

Žvýkáme poslední sousta snídaně a dopíjíme šálky všech našich káv, čajů a lahví se šťávou, když Bedy zahlédne z okna prvního soustředníka Frantu. Dlouho nezůstává sám a postupně přijíždějí všichni. Oáza klidu sice skončila, ale i tak máme radost a s úsměvem od rodičů přijímáme kartičky zdravotních pojišťoven, hromady léků, koláč, bábovku, řízky, bonbony i obrovitánský meloun. Po chvíli také louskáme těžký kokosový ořech aneb „jak rozdělit děti do pokojů tak, aby to vyšlo“ a odvádíme je nahoru. Povléknout postele, to už je hračka.
 

Odpolední hluk

Po obídku přichází nejhorší část dne pro nás vedoucí, tj. doba odpoledního hluku, kdy bychom si rádi vypili kafe a u toho nachystali odpolední program, ale děti nás u toho neustále ruší. A to nejen v pondělí, ale také v úterý, čtvrtek, pátek i sobotu. A krátce po půl třetí to vypuká. Dělíme si děti na dvě půlky a ti starší vyráží s Bedy a Koutňou ke sjezdovce na první (a poslední) trénink, mladší zůstávají u budovy a řádí v bazénku. Po honičce a rozcvičce následují soutěže družstev na rychlost a přesnost, tedy hledání šišek, kamenů a klacků a následně hody s nimi na cíl. Jorik protestuje, co to je za trénink, že jsme přece atleti a máme běhat. A tak vítězné družstvo Kačka, Pavča, Vera Budy, Kuba S., Mara a Ondra P. vymýšlí „odměnu“ pro poražené a ti pak postupně za dozoru vítězů vybíhají na nedaleký kopeček. Na závěr si zahrajeme města a běžíme na svačinu do tábora.

 

Žlutí, modří, červení a zelení

Co by to ale bylo za tábor, kdyby nebyla žádná družstva. A tak dětem na záda připínáme různé obrázky z oborů ovoce, zelenina, geometrie a oblečení (což oni zatím neví) a vyzýváme je k hledání svých souputníků. Jorik hned vykřikuje „To je jasné, všechno ovoce ke mně!“ a přitom má na zádech cibuli, nakonec se ale všichni seskupí a plní další úkol, který je dovede k jejich oddílovým šátkům a následně i k vedoucímu. Starší pak míří do bazéna užít si vody a zasoutěžit si. Rtuť teploměru neklesá pod 30°C, a tak vedoucí zájezdu Koňas krájí darovaný meloun, který přijde opravdu vhod. A po večeři přichází první větší týmový úkol- vymyslet název družstva a pokřik a také připravit si krátkou scénku z nějakého filmu či reklamy. Po úporném snažení, překřikování, dohadování a nacvičování se nám postupně představují žlutí Skittles s Koutňou, modří Delfíni s Koňasem, červení Red Bull s Kajsou a konečně i zelení Wasabi SK-čci s Bedy. Všichni dostávají na krk kůžičku s jedním korálkem a během celého soustředění jim přibývají další a další korálky za soutěže nebo jako odměna.
 

Průjmy a zácpa

Přesně podle denního režimu vyvěšeného na nástěnce startuje Bedy v 7,30 první denní hru, sbírání papírků. Soutěživé děti už jsou dávno převlečené z pyžam a už od šesti se nemohou dočkat, až na pokyn vyběhnou ven. Zpětně mě mrzí, že jsme nenatočili video, protože pohled na dveře, které se všechny naráz otevřely, a na děti, které jedno za druhém vybíhaly na chodbu a sebíhaly po schodech dolů, ten stál opravdu za to. Jediný Sam a jeho bratranec Michal tohle všechno zaspali a na rozcvičku je musel tahat z postele kapitán žlutých Kuba Sehnálek. Po snídani vyrážíme do lesa  a hrajeme první běhací hru s názvem Latrína. Děti nosí z latríny papírky latrínbábě, ale cestou je chytají zatraceně rychlé průjmy a berou jim životy, které děti naopak mohou sbírat u pomalé a věčně někde schované zácpy. Hra se líbí zejména těm starším. Do oběda nám zbývá ještě nějaký ten čas, a tak hrajeme Ocásky. Mezitím přichází první bodování pokojů a nejhůře z toho vycházejí Kuba s Jorikem, kteří jako trest dostávají slušivá růžová trika s titulem Čuně dne, uklízejí stoly po jídle a dělají poskoky vedoucím.
 

 

Kdo dřív přijde, ten dřív mele

S odvahou sobě vlastní vypouštíme jednotlivá družstva do lesů a luk, každé na jinou světovou stranu, kde hledají kousky rozstříhané zprávy a zjišťují, co mají vlastně dělat. My vedoucí si zatím užíváme klidu a relaxujeme ve stanu. Přibíhají zelení, losují si jedno ze čtyř písmenek a Bedy jim stopuje 10 minut, během kterých mají za úkol donést co nejvíce věcí od písmene K. A jde jim to opravdu dobře, věci se kupí na kolotoči a mají jich mnoho přes 30 kusů. Postupně také dobíhají ostatní družstva, žlutým však jeden dílek zprávy chybí, a tak je posíláme zpátky.
 

Prima cena

Na svačinu dostáváme jakýsi kelímek, který tvarem připomíná jogurt Dobrá máma, avšak nese název Prima cena. Po přečtení složení s díky odmítám a beru cosi z vlastních zásob, zato dětem šmakuje. Danovi dokonce tolik, že Prima cenu skoro celou klopí na lavečku za hlasitého pokřikování Jorika, že „si to Dan slíže“. Smích ho opouští vzápětí, fasuje totiž hadru a jogurt jako Čuně dne uklízí on. Poté se děti řadí do družstev a absolvují Soutěž všestrannosti. Hážou raketkou do dálky, skáčou z místa a přes lavečku, přenáší vodu v brčku do PET láhve a loví ryby z bazénku. Na návštěvu na kole přijíždí Javor mladší a děti jsou z toho u vytržení, že jsou tady dva Javoři.
 

Také Jestřabí hledá svůj talent

O večerní zábavu se nám starají děti, které umí také něco jiného, než jen běhat a skákat. A že jich ve svých řadách máme! Nakonec u přísné poroty ve složení Kajsa Kajsovičová, Lenka Kučavíková a Pepa z depa vítězí zpěvák Marťas Kadala a mažoretka Aimée Navrátilová, kteří na památku dostávají zlatou sošku Jestřába. V doprovodném programu každé družstvo souká na jednoho ze svých členů co nejvíce kusů oblečení a my ostatní se dobře bavíme při opětovném svlékání.

 

Na Tesák! Nebo na Hostýn?

Ve středu ráno fasujeme pytlíky s jídlem na celý den (chleba s máslem a salámem, rohlík se sýrem, jablko, oplatek a jakousi kapsičku plněnou údajně zeleninou) a vyrážíme na celodenní výlet na Tesák. Jdeme pomalu a stavíme skoro na každém rohu. Dan bere doslova to, že jdeme přes sjezdovku a sjíždí ji po kolenou, což následně vyžaduje zásah Septonexem. Při výšlapu do Grapů se startovní pole značně protrhává a Kuba s Jorikem nasazují tempo. Co nás těší, tak to, že se ochladilo a je příjemných 24°C. U rozcestníku Grapy- vyhlídka svačíme, pořizujeme fotky a čekáme i na ty nejpomalejší. Také zjišťujeme, kdože zapomněl svačinu na stole a komu ji Koutňa zatím nesla. Ano, hádáte správně, patří Mikimu. Cestou míjíme obří mraveniště a zjišťujeme, že při dalším úniku se nám Kuba s Jorikem ztratili z dohledu a určitě neví, že jdeme zkratkou „po Drásalovi“. Koňas se vydává za nimi po delší cestě, my konečně zase šlapeme po lesní pěšině.

Na rozcestí Bukovina se všichni shledáváme a Kuba vysvětluje, co se vlastně stalo: „My jsme šli taky po Drásalovi a pak jsme tady na vás čekali asi čtvrt hodiny a už nám bylo divné, že pořád nejdete, tak jsme mysleli, že jsme šli špatně a tak jsme šli po téhle cestě na Tesák…“. Nezbývá nám nic jiného, než dětem konečně prozradit, že nejdeme na Tesák, ale na Hostýn. Beztak jim to bylo divné, když na rozcestníku viděli, že jsme už těsně pod ním. V přestávce Pod Valy ještě procvičujeme šifrování a pak startujeme Horskou prémii na Hostýn. Během hodinového rozchodu děti nakupují, co hrdlo ráčí, a my obědváme výborné řízky od paní Jančové a rajčátka z vlastní zahrádky.

 

Bobřík mlčení

Z kopečka se nám šlape dobře a děti stále oplývají energií, přeřvávají jeden druhého a bzučí jako úl. Po čurací přestávce kousek za Bukovinou vyhlašuje Koutňa Bobříka mlčení za dva korálky pro každého, kdo vydrží být potichu až na Jestřabí, tj. ještě asi dvě a půl hodiny. Výzvu berou všichni vážně a my si užíváme božského klidu a dokonce slyšíme i cvrčky. Děti na sebe dělají různé posunky a dusí smích a pro některé je hodně těžké neprořeknout se. Občas to někomu ujede a po chvíli už jich je tolik, že Koňas vytahuje papír a píše seznam těch, co už zase mluví. Největší peklo ale nastává při scházení Grapů, přece jen délka kopce, jeho sklon a asfalt dělají své. Mara běží dolů a je napomínán, ať neběhá, a se slovy „Já neběhám, já brzdím!“ také přichází o Bobříka. Na Jestřabí přicházíme okolo páté hodiny odpolední a dáváme dětem osobní volno. Natrvalo přijíždí čerstvá posila Javor mladší a s ním i další koláč.

 
Ruleta, karty a jiný hazard
 
Večer vedoucí opět oblékají kostýmy, korálky berou po hrstech a do kapes si cpou bonbony. Začíná večer hazardu! Dětem svítí oči a vsázejí vše možné, co mají. Však se jim to také několikanásobně vrací, a to ať už riskují na ruletě, v karetní válce, pexesu, Černém Petrovi nebo v kostkách. Určitě by hrály až do rána, ale večerka se nekompromisně blíží a tak nezbývá, než uzavřít poslední sázky a pak bojovat u sprch ve frontě o co nejlepší flek.

 

Běhání v kopcích

Naše neunavitelné děti jsou čilé i ve čtvrtek dopoledne a tak berou za své veškeré návrhy, že bychom jim dali volnější program. Ani náhodou! A tak je vyženeme do lesa, kde během hry Pašeráci běhají do kopce a zase zpátky a většině z nich to vůbec nevadí, ba právě naopak vítězí soutěživost a touha „propašovat“ přes celnici co nejvíce bonbonů. Na vyběhání ještě chvíli hrají oblíbené Ocásky a pak pádíme na oběd. 

 

O odpoledním klidu sedají Javoři na svá kola a vyráží tyčit trasu Fáborkového závodu. Kdyby jen děti tušily, co je čeká, určitě by u nástěnky se všemi potřebnými infomacemi trávily více času. A co je čekalo? Poznávačka ryb, zvířecích stop, listů, větviček a šišek jehličnanů, vlajek a také to prokleté šifrování. Na kontrolních stanovištích s vedoucími poznávaly typy ohňů, prokazovaly svou orientaci na papíře při hledání čísel a skládaly slova z písmen. A nebyli bychom to my, kdyby závod nekončil na Pardusu, kterým jsme jim vyhrožovali už od začátku soustředění. Po svačince a pořízení pár fotek se vydáváme dolů a děti ohromně baví sbírat fáborky a věšet si je na klacek. Naše výprava vypadá jak velikonoční průvod. V lesíku na půl cesty na Jestřabí zahrajeme ještě Na zvířata, další z oblíbených oddechových her.

 

Červená se line záře

Ihned po návratu na Jestřabí nosíme klacíky, chrastí a šišky a Javoři stavějí obrovskou pagodu, která se po večeři dočká svého zapálení. Plamen sahá do výše několika metrů a my táborák zahajujeme písní „Miki má narozeniny“ a dáváme mu hobla. Devět let má člověk přece jenom jednou za život a je třeba to řádně oslavit. Každý dostává svého špekáčka, zpíváme táborové písně a je nám fajn.

 

Noční procházka

Jenže ouha, naše bříška jsou jakási plná, a tak se ještě rozhodneme pro noční procházku do lesa, aby se nám dobře spalo. Samozřejmě bez baterek a po družstvech. První vyráží modří a chvíli po nich žlutí, jenže se už na kraji lesa znova potkávají, protože Zuzanka s Klárkou se bojí a tak je Koňas vede zpět do tábora. A tak jdou první žlutí s Koutňou. V dálce na nás poblikává malé světýlko, ale jinak je všude klid. A nebo že by ne? Zdá se, že cosi šustí a křupe… Děti se mě a Kuby chytají za ruku a začínají pobrekávat, že mají strach. Uklidňuji je, že strašidla přece neexistují, ale hned vzápětí se docela zblízka ozývají divné zvuky, Sam zařve jak pardál a skáče Kubovi kolem krku. Jsem však nekompromisní a jdeme pořád dál, sem tam něco zachrastí, ale jinak se zdá, že už je klid. A nebo že by ne? Ale tohle je už opravdu konec naší malé stezky odvahy, jen čekáme, až dorazí další družstva. Z dáli se ozývá jekot, a tak víme, že už se blíží i ostatní. Starší děti se také poschovávají a straší své kamarády…

 

Střelecký den

Ráno rozmístíme u Jestřabí všelijaké terče a rekvizity a děti čeká střelecké zápolení. Nejatraktivnější je jako každý rok vzduchovka, a to jak střelba na terč, tak na kelímky. Mezi další disciplíny patří šipky, hod do obruče, hod na cíl a také hod polenem. U vzduchovky se tvoří fronty, protože má na obou stanovištích každý šest ran, a jsou mezi dětmi i takové, které trefí 6x 6 bodů, tedy maximum, co trefit jde! A hned odpoledne tento trénink všichni využijí u Letního biatlonu. Na konci každého ze tří náročných okruhů totiž ulehají na střelnici a mají k dispozici jednu ránu do terče a buď trefí nebo netrefí. Po svačině dostávají volno na dokončení Sběrací hry, kterou hrají už od úterý (úkol zní jasně: ze seznamu 76 předmětů jich poshánět co nejvíce).

 

Karnevalové veselí

A konečně se dostává také na dlouho očekávaný karneval. Jídelna se hemží piráty a strašidly, jsou zde i kouzelníci, šašci, princezna, Červená Karkulka, Pat, čertík a dokonce k nám až z Jamajky zavítal Usain Bolt! Hrajeme židličkovanou, podlézáme pod laťkou a Shrek nahání Berušku (čti: Koutňa se honí s Bedy).

 

Prší, prší

V sobotu se probouzíme za cvrkotu kapek dopadajích na parapet, vykukujeme z okna a zjišťujeme, že prší docela dost. Přesto se oblékáme a jdeme chystat ranní papírky. A kromě toho, že jsme mokří, je nám i docela zima. Děti to však zvládají a hledají, jako by nic. U snídaně se rozprší ještě víc a tak nezbývá, než vymýšlet náhradní program. Do půl desáté však téměř přestane, a tak náhradní program opět rušíme a míříme ven na Náhodu. Hra sklízí „obrovský úspěch“, je to přece jenom o štěstí a tak někteří neustále pendlují mezi startem a prvním stanovištěm a jejich nervy dostávají dost zabrat. Nejedno dítě hlasitě nadává, když v tom přibíhá do cíle dítě štěstěny Joannka, která ani na jednom stanovišti nezaváhala a hladce prošla až do cíle v čase 8:55 minut! To někteří už běhají tři čtvrtě hodiny a nic… :-) Jenže najednou přijíždí táborníci ze spodních chatek, kteří s námi na Jestřabí byli i loni, a tak hru předčasně končíme a jdeme uklízet boty a věci, co máme v jídelně.

 

Hurá za pokladem

Po obědě dostávají děti zašifrovanou zprávu o délce ¾ papíru A4. Tak trošku naivně si myslíme, jak dlouho jim to nebude trvat, ale zelení lámou rekordy a po 20 minutách mají hotovo. Žlutí i červení jsou jim v patách, jen modrým to nejde moc od ruky, a tak jim Koutňa trošku pomáhá. Přesně podle pokynů ve zprávě děti vybíhají na rozcestí do lesa, kde už je čeká Kajsa s Koňasem a další pokyny, kde mají hledat poklad. Ten všem družstvům dlouho odolává, nakonec ale všichni ten svůj najdou a oblékají si červená trička s obrázkem jako památku na letošní soustředění. Všichni se společně fotíme a po svačince za hlasitého protestování „vždyť jsme běhali už ráno“ vypouštíme jedno dítě po druhém na krátký okruh s obrázky, které mají za úkol si zapamatovat a pak jich v cíli na papír vypsat co nejvíce. Všechny svou pamětí překvapuje Klárka, která si dokáže vzpomenout na 24 obrázků z 28.

 

Poslední večer

Píšeme poslední diplomy, sčítáme to, co jsme ještě nesečetli, a tak trochu je nám úzko. Svoláváme děti do jídelny k poslednímu nástupu, vyhlašujeme soutěže dnešního dne, rozdáváme korálky a pak přichází to nejdůležitější, vyhlášení soutěže družstev. Vyhrávají zelení Wasabi SK-čci, druzí jsou červení Red Bull, třetí žlutí Skittles a čtvrtí modří Delfíni. Sláva vítězům, čest poraženým! Všichni dostávají kokina a pamětní medaile a vlastně je to jedno, kdo na jakém místě skončil, protože všichni dostávají to samé. Na rozloučenou za stůl zasedá DJ Javor a  jídelnou se nesou tóny naší hymny od Bruna Marse a pak i dalších vypalovaček. Hned z kraje protřídíme děti na ty, co tančí a zústávají, a na ty, co naši třískotéku bojkotují a míří do postele. Teprve poté se rozjíždí pořádné veselí a zábava a Bedy s Koutňou se snaží bavit děti, co to jenom jde.

 

Stezka odvahy

A zatímco my blbneme v jídelně, ostatní vedoucí chystají stezku odvahy. Poté pomalu a zatím tajně vypouštíme první děti ven, zpráva o stezce se však šíří, a tak se nakonec nachystají všichni do předsíňky a vyčkávají. Ustojím Samův hysterický záchvat, že nikam nepůjde, a uklidním i některé tiše plačící jedince a čekám společně s dětmi, zatímco Bedy je postupně odvádí na start. Zpátky se nám vrací usměvavé děti s dalšími korálky, co na stezce získali, a tvrdí, že to nic nebylo, což ostatní také uklidňuje. Ještě zbývá pár dětí, co čekají na svou chvíli, když v tom se rozrazí dveře a vchází ostatní vedoucí i se všemi rekvizitami a slovy, že v lese jsou divoká prasata a stezka se okamžitě ruší.

 

A to je vše, přátelé…

V neděli ráno se už bez rozcvičky scházíme na poslední společnou snídani, balíme věci a říkáme si na poslední chvíli vše, co jsme si za ten týden ještě říct nestihli. Postupně přijíždějí rodiče, odváží si své ratolesti domů a my zamačkáváme slzu, která se dere ven. Někteří se však vrací, protože něco zapomněli a my jásáme, že nám určitě chtějí svoje díte nechat až do konce prázdnin. No tak ne. Nakonec se dočkáme i Machových, prohodíme pár slov a pak už zasedáme k obědu, po kterém si konečně sbalíme věci i my a naložíme je do auta. Naposledy zamáváme našemu oblíbenému Jestřabí, opatrně sjedeme kopec a pak už míříme do Přerova… A to je vše, přátelé!

 

Všem přeji pěkný zbytek prázdnin a v září se těším na viděnou!

Žlutá Skittleska Koutňa

Nepřehlédněte

Facebook Instagram Videogalerie

  pokyny k odjezdum

 

 

 

Dres na cestách

 

© 2010-2019 Atletika SK Přerov. Všechna práva vyhrazena.