Probouzím se za slunného nedělního dopoledne a rychle skáču z postele. Vždyť dneska už se odjíždí na Jestřabí! Rychle posnídat, vybalit věci ze včerejších závodů a zabalit vše potřebné i nepotřebné s sebou na soustředění. Docela mi to jde od ruky, už asi dva týdny si totiž v krabici od bílých paprik sebrané v Kauflandu kumuluju různé propriety ke hrám, kostýmy, kokina, noviny a časopisy. Bytem voní maminčina kapusta a krátce po obědě před domem zastavuje modrá Fabia. Ááá, Bedy je tady! Přeskládáme už naložené věci, nějak tam narveme i ty moje a pokračujeme k Javorům, kde se složitý proces opakuje. S mladým Javorem okusíme koláč od Bedyny babičky (v záloze máme ještě další dva) a posléze už vyjíždíme vstříc novým zážitkům.
Zpět na místo činu
Ranní Pardus
Děti jsou tady!
Odpolední hluk
Žlutí, modří, červení a zelení
Průjmy a zácpa
Kdo dřív přijde, ten dřív mele
Prima cena
Také Jestřabí hledá svůj talent
Na Tesák! Nebo na Hostýn?
Ve středu ráno fasujeme pytlíky s jídlem na celý den (chleba s máslem a salámem, rohlík se sýrem, jablko, oplatek a jakousi kapsičku plněnou údajně zeleninou) a vyrážíme na celodenní výlet na Tesák. Jdeme pomalu a stavíme skoro na každém rohu. Dan bere doslova to, že jdeme přes sjezdovku a sjíždí ji po kolenou, což následně vyžaduje zásah Septonexem. Při výšlapu do Grapů se startovní pole značně protrhává a Kuba s Jorikem nasazují tempo. Co nás těší, tak to, že se ochladilo a je příjemných 24°C. U rozcestníku Grapy- vyhlídka svačíme, pořizujeme fotky a čekáme i na ty nejpomalejší. Také zjišťujeme, kdože zapomněl svačinu na stole a komu ji Koutňa zatím nesla. Ano, hádáte správně, patří Mikimu. Cestou míjíme obří mraveniště a zjišťujeme, že při dalším úniku se nám Kuba s Jorikem ztratili z dohledu a určitě neví, že jdeme zkratkou „po Drásalovi“. Koňas se vydává za nimi po delší cestě, my konečně zase šlapeme po lesní pěšině.
Na rozcestí Bukovina se všichni shledáváme a Kuba vysvětluje, co se vlastně stalo: „My jsme šli taky po Drásalovi a pak jsme tady na vás čekali asi čtvrt hodiny a už nám bylo divné, že pořád nejdete, tak jsme mysleli, že jsme šli špatně a tak jsme šli po téhle cestě na Tesák…“. Nezbývá nám nic jiného, než dětem konečně prozradit, že nejdeme na Tesák, ale na Hostýn. Beztak jim to bylo divné, když na rozcestníku viděli, že jsme už těsně pod ním. V přestávce Pod Valy ještě procvičujeme šifrování a pak startujeme Horskou prémii na Hostýn. Během hodinového rozchodu děti nakupují, co hrdlo ráčí, a my obědváme výborné řízky od paní Jančové a rajčátka z vlastní zahrádky.
Bobřík mlčení
Z kopečka se nám šlape dobře a děti stále oplývají energií, přeřvávají jeden druhého a bzučí jako úl. Po čurací přestávce kousek za Bukovinou vyhlašuje Koutňa Bobříka mlčení za dva korálky pro každého, kdo vydrží být potichu až na Jestřabí, tj. ještě asi dvě a půl hodiny. Výzvu berou všichni vážně a my si užíváme božského klidu a dokonce slyšíme i cvrčky. Děti na sebe dělají různé posunky a dusí smích a pro některé je hodně těžké neprořeknout se. Občas to někomu ujede a po chvíli už jich je tolik, že Koňas vytahuje papír a píše seznam těch, co už zase mluví. Největší peklo ale nastává při scházení Grapů, přece jen délka kopce, jeho sklon a asfalt dělají své. Mara běží dolů a je napomínán, ať neběhá, a se slovy „Já neběhám, já brzdím!“ také přichází o Bobříka. Na Jestřabí přicházíme okolo páté hodiny odpolední a dáváme dětem osobní volno. Natrvalo přijíždí čerstvá posila Javor mladší a s ním i další koláč.
Běhání v kopcích
Naše neunavitelné děti jsou čilé i ve čtvrtek dopoledne a tak berou za své veškeré návrhy, že bychom jim dali volnější program. Ani náhodou! A tak je vyženeme do lesa, kde během hry Pašeráci běhají do kopce a zase zpátky a většině z nich to vůbec nevadí, ba právě naopak vítězí soutěživost a touha „propašovat“ přes celnici co nejvíce bonbonů. Na vyběhání ještě chvíli hrají oblíbené Ocásky a pak pádíme na oběd.
O odpoledním klidu sedají Javoři na svá kola a vyráží tyčit trasu Fáborkového závodu. Kdyby jen děti tušily, co je čeká, určitě by u nástěnky se všemi potřebnými infomacemi trávily více času. A co je čekalo? Poznávačka ryb, zvířecích stop, listů, větviček a šišek jehličnanů, vlajek a také to prokleté šifrování. Na kontrolních stanovištích s vedoucími poznávaly typy ohňů, prokazovaly svou orientaci na papíře při hledání čísel a skládaly slova z písmen. A nebyli bychom to my, kdyby závod nekončil na Pardusu, kterým jsme jim vyhrožovali už od začátku soustředění. Po svačince a pořízení pár fotek se vydáváme dolů a děti ohromně baví sbírat fáborky a věšet si je na klacek. Naše výprava vypadá jak velikonoční průvod. V lesíku na půl cesty na Jestřabí zahrajeme ještě Na zvířata, další z oblíbených oddechových her.
Červená se line záře
Noční procházka
Střelecký den
Ráno rozmístíme u Jestřabí všelijaké terče a rekvizity a děti čeká střelecké zápolení. Nejatraktivnější je jako každý rok vzduchovka, a to jak střelba na terč, tak na kelímky. Mezi další disciplíny patří šipky, hod do obruče, hod na cíl a také hod polenem. U vzduchovky se tvoří fronty, protože má na obou stanovištích každý šest ran, a jsou mezi dětmi i takové, které trefí 6x 6 bodů, tedy maximum, co trefit jde! A hned odpoledne tento trénink všichni využijí u Letního biatlonu. Na konci každého ze tří náročných okruhů totiž ulehají na střelnici a mají k dispozici jednu ránu do terče a buď trefí nebo netrefí. Po svačině dostávají volno na dokončení Sběrací hry, kterou hrají už od úterý (úkol zní jasně: ze seznamu 76 předmětů jich poshánět co nejvíce).
Karnevalové veselí
A konečně se dostává také na dlouho očekávaný karneval. Jídelna se hemží piráty a strašidly, jsou zde i kouzelníci, šašci, princezna, Červená Karkulka, Pat, čertík a dokonce k nám až z Jamajky zavítal Usain Bolt! Hrajeme židličkovanou, podlézáme pod laťkou a Shrek nahání Berušku (čti: Koutňa se honí s Bedy).
Prší, prší
V sobotu se probouzíme za cvrkotu kapek dopadajích na parapet, vykukujeme z okna a zjišťujeme, že prší docela dost. Přesto se oblékáme a jdeme chystat ranní papírky. A kromě toho, že jsme mokří, je nám i docela zima. Děti to však zvládají a hledají, jako by nic. U snídaně se rozprší ještě víc a tak nezbývá, než vymýšlet náhradní program. Do půl desáté však téměř přestane, a tak náhradní program opět rušíme a míříme ven na Náhodu. Hra sklízí „obrovský úspěch“, je to přece jenom o štěstí a tak někteří neustále pendlují mezi startem a prvním stanovištěm a jejich nervy dostávají dost zabrat. Nejedno dítě hlasitě nadává, když v tom přibíhá do cíle dítě štěstěny Joannka, která ani na jednom stanovišti nezaváhala a hladce prošla až do cíle v čase 8:55 minut! To někteří už běhají tři čtvrtě hodiny a nic… :-) Jenže najednou přijíždí táborníci ze spodních chatek, kteří s námi na Jestřabí byli i loni, a tak hru předčasně končíme a jdeme uklízet boty a věci, co máme v jídelně.
Hurá za pokladem
Po obědě dostávají děti zašifrovanou zprávu o délce ¾ papíru A4. Tak trošku naivně si myslíme, jak dlouho jim to nebude trvat, ale zelení lámou rekordy a po 20 minutách mají hotovo. Žlutí i červení jsou jim v patách, jen modrým to nejde moc od ruky, a tak jim Koutňa trošku pomáhá. Přesně podle pokynů ve zprávě děti vybíhají na rozcestí do lesa, kde už je čeká Kajsa s Koňasem a další pokyny, kde mají hledat poklad. Ten všem družstvům dlouho odolává, nakonec ale všichni ten svůj najdou a oblékají si červená trička s obrázkem jako památku na letošní soustředění. Všichni se společně fotíme a po svačince za hlasitého protestování „vždyť jsme běhali už ráno“ vypouštíme jedno dítě po druhém na krátký okruh s obrázky, které mají za úkol si zapamatovat a pak jich v cíli na papír vypsat co nejvíce. Všechny svou pamětí překvapuje Klárka, která si dokáže vzpomenout na 24 obrázků z 28.
Poslední večer
Píšeme poslední diplomy, sčítáme to, co jsme ještě nesečetli, a tak trochu je nám úzko. Svoláváme děti do jídelny k poslednímu nástupu, vyhlašujeme soutěže dnešního dne, rozdáváme korálky a pak přichází to nejdůležitější, vyhlášení soutěže družstev. Vyhrávají zelení Wasabi SK-čci, druzí jsou červení Red Bull, třetí žlutí Skittles a čtvrtí modří Delfíni. Sláva vítězům, čest poraženým! Všichni dostávají kokina a pamětní medaile a vlastně je to jedno, kdo na jakém místě skončil, protože všichni dostávají to samé. Na rozloučenou za stůl zasedá DJ Javor a jídelnou se nesou tóny naší hymny od Bruna Marse a pak i dalších vypalovaček. Hned z kraje protřídíme děti na ty, co tančí a zústávají, a na ty, co naši třískotéku bojkotují a míří do postele. Teprve poté se rozjíždí pořádné veselí a zábava a Bedy s Koutňou se snaží bavit děti, co to jenom jde.
Stezka odvahy
A zatímco my blbneme v jídelně, ostatní vedoucí chystají stezku odvahy. Poté pomalu a zatím tajně vypouštíme první děti ven, zpráva o stezce se však šíří, a tak se nakonec nachystají všichni do předsíňky a vyčkávají. Ustojím Samův hysterický záchvat, že nikam nepůjde, a uklidním i některé tiše plačící jedince a čekám společně s dětmi, zatímco Bedy je postupně odvádí na start. Zpátky se nám vrací usměvavé děti s dalšími korálky, co na stezce získali, a tvrdí, že to nic nebylo, což ostatní také uklidňuje. Ještě zbývá pár dětí, co čekají na svou chvíli, když v tom se rozrazí dveře a vchází ostatní vedoucí i se všemi rekvizitami a slovy, že v lese jsou divoká prasata a stezka se okamžitě ruší.
A to je vše, přátelé…
V neděli ráno se už bez rozcvičky scházíme na poslední společnou snídani, balíme věci a říkáme si na poslední chvíli vše, co jsme si za ten týden ještě říct nestihli. Postupně přijíždějí rodiče, odváží si své ratolesti domů a my zamačkáváme slzu, která se dere ven. Někteří se však vrací, protože něco zapomněli a my jásáme, že nám určitě chtějí svoje díte nechat až do konce prázdnin. No tak ne. Nakonec se dočkáme i Machových, prohodíme pár slov a pak už zasedáme k obědu, po kterém si konečně sbalíme věci i my a naložíme je do auta. Naposledy zamáváme našemu oblíbenému Jestřabí, opatrně sjedeme kopec a pak už míříme do Přerova… A to je vše, přátelé!
Všem přeji pěkný zbytek prázdnin a v září se těším na viděnou!
Žlutá Skittleska Koutňa
