Už před několika lety přišel Jirka Sahaj s myšlenkou rozhovorů s našimi atlety. Vzniklo tak pěkné čtení o Martině Bařinové a poté tři rozhovory po MČR ve vícebojích, tím to však skončilo. A to je škoda. Osobně jsem se snažila přemluvit několik atletů, ale až teď mi na nabídku kývla Jana Bednaříková (Bedy).
V poslední době se na stadioně roznáší spousta informací o Tobě a Tvé budoucí sportovní kariéře. Můžeš ve stručnosti všem objasnit, v čem je problém a proč ses rozhodla, tak jak ses rozhodla?
Atletiku mám stále ráda, chtěla jsem závodit, ale hodně mě odradila první liga, kam jsme se dostaly. Je tam nabitá konkurence a udělat body není jednoduché. Tohle je můj hlavní důvod, proč teď trávím hodiny v sedle a místo naběhaných kilometrů je najíždím na kole.
Určitě plánuješ i nějaké cyklistické závody, některých ses už zúčastnila. Ať už letos nebo v loňském roce, nevedla sis vůbec špatně.
Přesně tak. Cyklistické závody mě hodně lákají. Letos bych si chtěla ješte tak 4 závody zajet. Nejvíce se teším na Drásala, protože se jede v krásném prostředí a Rusava mi hodně přirostla k srdci. Co se týče mého umístění- letošní závody jsou specifické tím, že je všude hodně blata, vody a špatný terén, hodně to zkresluje a tak nejde ani tak o výsledek závodu, ale spíše o to dojet v pořádku do cíle.
Takové podmínky byly například na Šela Maratonu že?
Ano, přesně tak. Šela Maraton byl hodně bahnitý závod, už první tři kilometry po startu začal boj s počasím a byla solidní průtrž mračen a celý závod se tím ztížil. Snažila jsem se bojovat až do samého konce závodu, každý kopec jsem jela na krev a hecovala jsem se, na občerstvovací stanici jsem vždy jen umyla kolo a pádila dále do cíle. Byla to výborná zkušenost a závod byl zatím jeden z nejlepších, co jsem kdy jela. Parádně se mi šlapalo a cítila jsem se fajn, což mi přineslo v celkovém pořadí žen 9. místo.
To je hodně pěkný výsledek, gratuluji. Co obnáší trénink na takovéto závody? Jak často například vyjíždíš, kolik máš letos už naježděno?
Snažím se vyjet na kole, jak jen to počasí umožňuje. Jde téměř o to samé co v atletice, o najíždění potřebných kilometrů na pěkné silnici a občas s fajnovým kopečkem, jako jsou Grapy nebo Hadovna. Chvíli před terénním závodem si zajedu do lesa na nějakou tu techniku v terénu. Ale není to jen o kole, snažím se i běhat, abych si udržela alespoň trochu kondičku. Letos mám najeto jen 1400 km, což je solidní základ, ale hodlám pokořit větší hranice.
Nelákalo by Tě v tom případě zkusit i triatlon?
Triatlon je pro mě taky velkou výzvou. Plavání mi vždycky šlo, kolo bych zvládla a v běhu bych se taky hecla. Stále si kladu otázku, co mi brání? ... Odpověď je jednoduchá- sebrat v sobě veškerou odvahu a postavit se na start.
Ale i o to jde v těchto druzích sportu- překonávat nejen sportovní hranice, ale také sebe sama.
Ano, přesně tak, překonat sama sebe. Na start Šela Maratonu jsem se překonávala téměř skoro celý rok. Všechno má svůj čas a co není, může být.
Takže nevylučuješ, že by Tě osud zase o něco častěji přivál na ovál?
Jistě, že ne. Atletiku mám ráda, vždyť ta mě přivedla tam, kde jsem. Deset let mi dávala smysl života, ale ten jedenáctý rok je kritický. Všechno se se vším sešlo, parta, trenéři, únava, ohleduplnost... A chci si zablbnout i na kole, chci dělat to, co mě zrovna baví.
To naprosto chápu, není potřeba se někde zbytečně trápit. Jak to vypadá s Tvou skupinou, tu hodláš vést i nadále?
Ty moje malé neposedné princezny mi sice občas pijí krev víc než komáři, ale přesto všechno je to senzační. To je letos to jediné, co mě na ovál přivádí.
Však na ně můžeš být právem hrdá, některé z nich dosahují velmi pěkných výsledků.
Jsem hrdá na všechny, za to že spolu vycházíme a snažíme se spolu posouvat hranice svých možností, bojujeme za každý pěkný výsledek. Jen s těmi tréninky je to malinko horší.
To mohu potvrdit i za sebe. Myslím, že ani jedna bychom nepohrdly nějakým univerzálním návodem na vylepšení tréninkové morálky našich svěřenců. Ale jak už jsi říkala, sportu se věnuješ odmalička. Jako studentka FTK UP musíš ale zvládat daleko větší fyzickou zátěž, než je leckdo zvyklý. Jak se to dá všechno zkloubit?
Jak je známo, všechno se dá dát nějak dohromady. Chce to stále bojovat, ničeho se nevzdávat, mít pevnou vůli a pak jde všechno s radostí a je to o to snadnější. Člověk si musí zvyknout, že kromě každodenního čištění zubů, koupele a hygieny je tu i sport a to hlavně s úsměvem na tváři a touhou naučit se opět něco nového.
Má otázka byla mířena spíše na to, jak to zvládáš fyzicky, jestli ti zbývají síly na trénink?
Jestliže chceš něčeho dosáhnout, jak v atletice, tak na kole, síly si vždycky v sobě najdeš, protože prostě chceš a o tom to je.
Tuhle větu by si někteří možná měli dát do rámečku. Máš ještě něco, co bys chtěla dodat či vzkázat ostatním atletům?
Snad jen to, že mám atletiku ráda a i když to teď tak nevypadá, s atletickým oválem se neloučím, jen jsem ho na chvíli dala do režimu spánku. Všem bych chtěla popřát hodně štěstí v sezóně, spoustu osobních rekordů a pěkných umístění, zdraví a hlavně, aby vás to bavilo a chodili jste na stadion rádi.
Děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti mnoho úspěchů nejen na kole.
