Tomáš Kašpařík si vybírá závody také podle počasí a někdy na ně ani netrénuje

Na našem webu se často píše o běžci Tomáši Kašpaříkovi, ale je to tak trochu záhadná bytost – nikdo ho nikdy neviděl, nikdo ho nezná. Tomáš Kašpařík totiž trénuje individuálně, běhá přespolní a silniční běhy a navíc se k aktivnímu závodění vrátil po dlouhé pauze teprve před třemi lety. Pro většinu členů našeho oddílu je to tedy skutečně neznámý sportovec.

Jak jste se k běhání dostal a v kolika letech?
K běhání mě vedl táta, který běhal již v osmdesátých letech, byl i členem tehdejší Ligy stovkařů. Přihlásil mě do oddílu atletiky LMCH Přerov (dnešní SK Přerov), jehož jsem byl určitou dobu aktivním členem. V období „puberty“ jsem se atletice přestal věnovat a znovu jsem začal běhat až před třemi lety.

Jak to děláte, že zvládáte běhat závody v tak krátké době za sebou – i dva nebo více za týden?
Na tom nevidím nic až tak zvláštního. Nejsem typ, který je schopen dát do závodu úplně vše, v cíli padnout k zemi a pak několik dní nebýt téměř schopen pohybu. Vždy si držím rezervu, možná až příliš velkou. Samozřejmě zejména druhý den po závodě je únava nohou znát, projeví se to pak zejména při kratších rychlejších bězích. Ale dělají to tak i jiní běžci.

Co na Vaše časté závodění říká rodina? Berete ji s sebou?
Manželka je zvyklá. :-) S ní jsem byl na závodě jen jednou, když byl syn na prázdninách u babičky. Pak jsme si udělali hezký výlet. Syna (8 let) brávám někdy s sebou, buď se dívá nebo po vzoru svých vrstevníků zkoumá taje mobilního telefonu. Dříve běhával i dětské běhy, ale s nevalnými úspěchy, velký běžec z něj asi nebude. Celá rodina se mnou navíc byla na Běhu na Svatý Hostýn a také mě čekali v cíli Maratonu Českým Rájem, kde jsme v tu dobu byli na dovolené. Ještě podotýkám, že manželka neběhá.

Kde bydlíte?
V Přerově na Trávníku.

A kde a jak trénujete?
Popravdě řečeno, netrénuji moc často a pravidelně. Pokud tedy už vyběhnu, mám rád cyklostezku kolem Bečvy, okolí Laguny a Žebračku nebo polní cesty k Újezdci a Švédským šancím. To jsou takové ty klasické přerovské terény. Na stadion chodím jen výjimečně.

Tomáš Kašpařík začínal se sportováním už jako dítě. Na fotografii dobíhá do cíle závodu ve Všechovicích v září 1985. Ve své době byl tento závod dobře známý s popularitou přesahující rozsah regionu, po roce 1989 však tradice skončila.

Kde hledáte motivaci?
Pro závod nebo pro trénink? Spíš bych řekl, a to není nic nového, že tělo si, když člověk pohybu přivykne, o něj samo řekne. Tak nějak to s vámi „šije“, když se dlouho nehýbete. A to platí vlastně pro oboje. Na závodě se pak setkáte s přáteli a donutíte se k lepšímu výkonu než při tréninku.

Jakého největšího úspěchu jste ve sportu dosáhl?
Mám vlastně jen skromný úspěch, zkušení borci nad ním jen mávli rukou, ale já si ho cením. Bylo to, že jsem v srpnu minulého roku bez speciální přípravy uběhl Maraton Českým rájem, navíc jsem se přes poměrně slabý čas umístil v přední části startovního pole. Nejedná se však o klasický maraton, trať je poměrně členitá a není přesně změřena, prý je o trošku delší.

Podle čeho si vybíráte běžecké závody?
To je u mě hodně specifické. Roli hraje hodně faktorů. Kromě délky a atraktivity trati (raději mám členitější závody v přírodě) je to netypicky i očekávané počasí v lokalitě závodu a možnost případného výletu či jiné aktivity v místě po závodě. Závod pro mne často není jediným cílem dne, nejsem jako většina ostatních běžců, kteří ihned po závodě odjíždějí domů. Také mi někdy vyhovují závody ve všední den odpoledne a večer, např. závody Olomoucké běžecké ligy.

Jaký je Váš nejoblíbenější závod a proč?
Nevím jestli nejoblíbenější, ale rád bych zmínil Běchovice. Těch jsem se na výzvu táty zúčastnil již v roce 1996, kdy se běžel stý ročník, teď v posledních letech pak třikrát. Loni se pak běžel již stodvacátý ročník tohoto dnes již legendárního závodu o délce 10,031 km se startem v Běchovicích u Prahy a cílem na pražském Žižkově. Jedná se sice o silniční běh, ale trať není zrovna rovinatá a i zkušené borce vždy prověří pověstný „Hrdlořezák“ kousek před cílem. Přestože se jedná o masový závod, má dobrou atmosféru, vyhledává ho řada starších a zkušených závodníků a nejedná se o takový ten „komerční“ podnik, jichž jsme dnes často svědky. Dříve (např. v 80. letech) platilo, že každý, kdo aktivně běhal, jel do Běchovic. Dnes už je nabídka závodů přece jen širší.

Věnoval jste se někdy také běhům, příp. jiným disciplínám, na dráze?
Ano, za LMCH Přerov jsem ve školních letech běhal krátké tratě.

A s jakým úspěchem?
Těžko říct, nebyl jsem ani nejlepší, ani nejhorší. To by lépe věděl Václav Klvaňa. Nicméně moje jméno lze v historických tabulkách žáků nalézt.

Výkony Tomáše Kašpaříka z historických tabulek Přerova.

A co jiné sporty? Ať už závodně nebo rekreačně, provozujete (nebo provozoval jste) něco jiného kromě běhu?

Závodně ne, ale jinak jsem velmi aktivním silničním cyklistou. Nedávno jsem po delší době oprášil i běžky.

Jaké máte cíle pro tento rok?
Rozhodně nic megalomanského. Snad bych se chtěl zúčastnit více běhů na delší vzdálenosti, půlmaraton, případně maraton. Ale není to samo od sebe a přípravě mnoho nedávám.

Snad každý sportovec byl alespoň jednou zraněný. Podle Vaší celoroční účasti na závodech to ale vypadá, že Vám se vyhýbají. Je tomu opravdu tak?
Asi ano, v přímé souvislosti s běháním či cyklistikou jsem dosud žádný úraz neměl.

Tomáš Kašpařík při letošním ročníku Zimního běhu na Kosíř, kde ve své kategorii obsadil páté místo.

Co byste doporučil někomu, kdo buď nikdy neběhal nebo začíná po dlouhé době? Jak začít, aby začátek nepřepálil?
Myslíte začátek závodu? Také s tím mám občas problémy, člověk se nechá strhnout rychlým tempem ostatních a po pár kilometrech člověk „ztuhne“. Dnes už existují různé technické prostředky, které vám umožní hlídat si optimální tempo. Po čase sami získáte cit pro tu správnou rychlost.

A co se týče běžců začátečníků, kteří s tréninkem začínají, tak nevím, nejsem trenér. Mám výhodu v tom, že mám aktivní pohyb tak nějak „vrozený“, táta mě k pohybu vedl od mala. Já si myslím, že není důležité hned začít běhat, velmi dobrá je turistika, rychlá chůze, cyklistika a podobně. Běhání přidat až postupně, napřed třeba „indiánský běh“. A ono to přijde samo, vzdálenosti běhu se začnou prodlužovat… Nakoupit si super běžecké vybavení, přiběhnout domů několikrát schvácený a pak toho po pár týdnech nechat, to je k ničemu.

Co je Vaším sportovním snem?
To nevím, nemyslím příliš do budoucna. Spíše bych byl rád, kdyby se mi i nadále vyhýbala zranění a udržel si slušnou fyzickou kondici.

Máte nějaký vzor?
Současnou atletickou scénu příliš nesleduji, z historie samozřejmě Emil Zátopek. Spíše mám respekt před přerovskými běžci starší generace, s nimiž se díky tátovi znám, zmínil bych určitě maratonce Jiřího Březinu, Oldu Kousala nebo stále velmi aktivně běhajícího Jindru Tomíška, s nímž mě pojí i jeho bývalé zaměstnání na železnici.

Setkání několika starších přerovských běžců před tradičním novoročním výběhem do Zábeštní Lhoty u Městského domu v Přerově na Nový rok 2012. Zleva: Oldřich Kousal, Ladislav Župka (neúnavný vedoucí Turistického oddílu mládeže), Rostislav Mraček, Jiří Březina a Pavel Kašpařík.

Počítáte si naběhané kilometry? Pokud ano, můžete nám prozradit, kolik tak v průměru naběháte za měsíc? A kolik km jste zdolal za loňský rok?
Možná vás to překvapí, ale nepočítám. A žádné ohromující číslo to nebude. Někdy skoro jen chodím na závody a netrénuji a to není moc dobré. Spíše jezdím na kole, pokud není na silnicích sníh, i v zimě. Pokud bych se chtěl zlepšit, měl bych běhat více, to vím určitě. Z cyklistiky mám v nohou sílu, ale na trati mi pak chybí rychlost.

Chtěl byste ještě něco dodat nebo vzkázat?
V Přerově jsou i jiní běžci a s mnohem lepší výkonností, např. Tomáš Blaha nebo mladík Jan Jakubíček. Z mé generace je velmi dobrý také Aleš Dedek a Zdeněk Doležal, v nedalekém Grymově pak Petr Kučera.

Děkuji Vám za rozhovor a ať se Vám i nadále daří.

Nepřehlédněte

           

 

     

 

 pokyny k odjezdum

 

 Dres na cestách

© 2010-2024 Atletika SK Přerov. Všechna práva vyhrazena.