Ten, kdo byl letos na soustředění v Horní Lidči ví, jak je Kari ukecaná. O to jednodušší bylo přemluvit ji k rozhovoru a položit jí pár otázek. V den odjezdu jsme využily chvilky, kdy jsme zůstaly na chatce samy a povykládaly si do diktafonu. „Bylo to tady moc příjemné, protože se tu sešel super kolektiv. Byla tady zábava a strašně moc se mi to líbilo, protože jsme moc netrénovaly.“ :-)
Letošní soustředění bylo tvé první atletické. Jak dlouho vlastně chodíš na naše tréninky?
Chviličku, asi od října nebo spíš od listopadu. Předtím jsem deset let dělala moderní gymnastiku. S tou jsem začínala už ve třech letech, ale když mě bolely záda nebo tělo, tak jsem vždycky skončila a pak jsem zase začala znovu. Takže jsem pořádně trénovat začínala až v těch pěti letech.
V tomhle sportu jsi byla poměrně úspěšná, proč jsi s ním skončila?
To si nemyslím. Sice jsme jezdívali na závody do ciziny a tak, ale úspěchy mohly být mnohem větší, kdybych se asi víc snažila. Ale už to radši nechci řešit, protože se mi z toho kolikrát chce brečet.
Kdybys měla srovnat naše soustředění a to s gymnastikou, v čem jsou hlavní rozdíly?
Že je tady zábava? :-) Jsou tu příjemnější lidé, holky i kluci a ne jenom samé holky. Nejsme zavření v tělocvičně a užíváme si sluníčka naplno. Je tady také volnější režim. Prostě je to tady o hodně lepší.
Gymnastice jsi se věnovala od malička, stejně jako tvoje starší sestra. Takže jste taková sportovní rodina?
Ano, to jsme. Můj mladší bratr teď hraje závodně tenis. Každý rok s ním jezdíme na týdenní soustředění do Alp, občas si zahraju i během roku. Tenis sleduju i v televizi- moc fandím Novaku Djokovičovi. Také se věnuji golfu, ráda jezdím na kole, plavu a běhám. :-)
Že jsi sportovní typ, jsi nám předvedla i u volejbalu, kde jsi se svým prapravlastníkem Prckem tvořila silnou dvojici.
Tak volejbal mě baví, stejně jako všechny ostatní sporty. Ale vím, že v něm mám hodně nedostatků a že se nedá říct, že umím hrát volejbal.
Konečně sis tady taky vyzkoušela skok o tyči, svou vysněnou disciplínu. Jak se ti dařily tvé první pokusy?
Nevím, jak moc mi to šlo, protože to nepoznám, ale strašně moc mě to bavilo a chtěla bych se jí věnovat i dál. Ale musím ještě hodně dřít. Mým atletickým vzorem je Jelena Isinbajeva, taky tyčkařka, jak jinak.
Takže myšlenka zkusit „dlouhé ploty“ už padla?
No tahle disciplína se mi taky hodně líbí, ale já bych raději dělala tu tyčku.
Jelikož s tebou sedím u jednoho stolu, všimla jsem si, že jíš skoro stejně hodně jako já. Jaké je tvé oblíbené jídlo?
Mám strašně moc ráda zeleninu, i když to teď nejde moc vidět, protože tady jím sladkosti a tak. Ale doma si dávám často různé saláty, třeba s kuřecím masem. A taky přírodní kuřecí řízek se šťouchanýma bramborama.
Tak už víme, co ti maminka uvaří, až se vrátíš do Přerova?
Ne ne, doma vařím já. Taťkovi jsem slíbila, že jak přijedu, tak mu uvařím brambory, protože on si stěžoval, že je mamka neumí uvařit tak dobře jako já. Vždycky je nakrájím na kolečka, okořením je a pak je dám do trouby.
To vypadá skvěle. A nakonec taková blbá otázka- jakou máš oblíbenou barvu?
Zelenou. Vždyť vidíš, mám zelené kraťasy i tílko.
Děkuji ti za rozhovor a přeju mnoho úspěchů.
