Reportáž přímo z místa dění napsal tentokrát autor skrývající se pod písmenky "MiJa" :-)
Vážení atleti a atletky a příznivci sportu :-)
Připadl mi milý úkol napsat článek k Třineckým vícebojům, které byly zároveň mistrovstvím Moravy a Slezska a konaly se ve dnech 15-16.5.2010. Reprezentovala nás skupinka šesti atletů. V mužské kategorii to byl reprezentant Skála Josef, v dorostenecké kategorii Nguyen Minh Duc Tomáš a ve starších žácích Mikuláček Petr. Za něžnější pohlaví nastoupila v dorostenecké kategorii Klára Jančíková a za starší žákyně Mališková Aneta společně s Pavelkovou Luckou.
Výsledky můžete vidět na adrese http://online.atletika.cz/vysledky.aspx?idk=12206
Den první
Sraz na nádraží: Jako doprovod jsem byl pln očekávání, kdo dorazí. Na prezenční listině kupa jmen a na nádraží v době srazu zmíněná skupinka, kromě zástupce mužské kategorie, který jel den předem a přespával v Třinci. No nic, nikdo jiný už asi nedorazí, tak koupit lístek a vyrazili jsme.
Cesta a přesun na stadion: Cesta probíhala v poklidu z důvodů brzkého vstávání, takže byl klid. Přestup v Bohumíně také v pořádku, nikdo se neztratil a následný příjezd do Třince. Tu nastala moje chvíle s mým podrobným rozpisem cesty jako bych byl navigátor ve voze Rally. Z nádraží doprava, na prvním kruhovém objezdu vpravo, pod postem druhá odbočka vlevo atd. Asi po dvaceti minutách svižné chůze a třiceti otázkách „Kdy už tam budeme?“ jsme dorazili před brány stadionu. „Hurá!!!“
Závody a pobyt na stadioně: Počasí bylo vcelku přijatelné, bylo jen pod mrakem a naštěstí nám podle předpovědi nepršelo. Po prezentaci, převlečení, rozklusání, rozcvičení začaly samotné závody a otázky některých jedinců, jak má doběhnout překážky, kterou nohu mám odrazovou na dálce apod. Všechno jsme společnými silami zvládli a všichni dokončili své disciplíny s bodovým zápisem. Našly se i takové případy, kdy se někteří atleti chechtali a komunikovali při závodě nad překážkami, jak je to strašně super a jak se jim to líbí. Pomalu se blížil konec a byla na pořadu poslední disciplína pro Tomáše Nguyena, a to 400m. Přišla otázka jak to běžet a podobně. Po podrobném rozboru a společné dohodě jsme se dopracovali jak na to a Tomáš zaběhl motivující čas pro příští zlepšení 60.01s.
Cesta zpět domů: Po cestě na nádraží se nedělo nic až tak zvláštního, trefili jsme podle orientačního smyslu bez problému a měli jsme ještě asi třicet minut čas, než odjedeme. Zavelel jsem rozchod, načež se začalo prudce nakupovat kafíčko z automatu, a sladkosti z přilehlých obchodů. Naštěstí se všechny ovečky seběhly zase dohromady a usadily se na lavici a v tom se připotácel společensky znavený jedinec. Bylo mi jasné, že má namířeno do bufetu, co byl hned vedle nás. Klasická situace je, že jak uvidí mladíky prohodí par slov a když zdvořile a rychle odpovím, bude pokračovat dál ke svému cíli. Předpokládaná situace nastala, rychle jsem reagoval a muž pokračoval dál, jenže v tom Lucka přihodila nějaký dovětek k mé odpovědi a už bylo zle :-) Muž procházející okolo hodil nečekaně vpravo bok a čelem vzad a seděl vedle Lucky a začala diskuze. Naštěstí jsme se za třicet sekund zvedli a pelášili na vlak. Cesta bez problému i přestup v Bohumíně proběhl v klidu a byli jsme v Přerově. První Klářina věta v Přerově „nemám deštník!!!“. Hodil jsem otočku a proběhl okolo vlaku a v tom se ozvalo „nechala jsem ho ve vlaku do Bohumína“. Takže deštník nemáme :-)
Den druhý
Sraz na nádraží: Čekal jsem na nádraží a s hrůzou jsem vyhlížel, kdo se na závody vykašle, protože všichni byli unaveni z předešlého dne a ještě v den druhý strašně pršelo. Byl jsem ale velice překvapen, že dorazili všichni a tímto jim uděluju pochvalu a mé poděkování že dorazili. Opět nás čekal přestup a kontrola všech věcí, aby nikdo nikde nic nenechal.
Cesta a přesun na stadion: Cestou jsme vtipkovali, pospávali a k dobré náladě jsem vlekl knihu s vtipy. Proběhl pokus o hraní slovního fotbalu a podobných společenských her. Přestup proběhl dobře, nikoho a nic jsme nikde nenechali, takže pohoda. V Třinci pršelo a pršelo. Cesta na stadion byla bezproblémová a bez papírové navigace, ale mela jen jednu nepříjemnost a to nesení deštníku a jeho manipulace ve větru. Nedalo se nic dělat, šlapali jsme zase na stadion a opět jsme ho našli.
Závody a pobyt na stadioně: Pršelo, byla zima, ale zachránila nás zkušenost z předchozího dne, takže jsme se vybavili dekami podle Klářiného vzoru. Každý si vzal přikrývku podle svého uvážení. Někdo si vzal deku, aby ho zakryla celého, nebo popřípadě menší dvojici a někdo si vzal deku, kterou sotva pokryl svá stehna „že Peťo :-)“. Závody probíhali v celku v poklidu bez větších problémů. Všichni už dokončili své disciplíny, jen Tomáš procházel tyčkou a měli jsme strach, že nepřekoná ani základ v počasí, které nad stadionem vládlo, ale zadařilo se a Tom stoupal na další výšky. Jeho styl byl nenapodobitelný a vypadalo to jako flop s tyčí. Nastala další disciplína, kterou byl hod oštěpem a ta byla trochu kritická. Dva pokusy s rozběhem, kdy oštěp dopadl na břicho a nezanechal stopu dopadu, takže nic a třetí pokus z místa. Oštěp letěl jako vítr, zapíchl se jako nikdy nikomu, ale mělo to jen jednu malou chybičku … bylo to mimo výseč. Při oštěpu všichni extrémně promokli a 1500m bylo jen z povinnosti, aby měli dokončený desetiboj. Z mého pohledu patří všem, kdo nastoupil a reprezentoval SK Přerov v takovém počasí, uznání a poděkování. Takže já všem děkuji a gratuluji.
Cesta zpět domů: Cestu na nádraží přeskočím a budu se věnovat přímo cestě ve vlaku. Někoho napadlo hrát hru ve stylu „Hádej, kdo jsem“. Někdo si něco myslel (věc, osobnost, zvíře…) a ostatní se ptali a hlavní člověk odpovídal ano, nebo ne. Dospělo to do takové fáze, kdy se hádaly například věci jako vršek od piva, smotek chloupků z trička v pupku, tasemnice a podobně … Nejvíce se smál ten, co odpovídal ano nebo ne. Po dojezdu do Přerova nastala smutnější atmosféra, protože všem došlo, že je konec a že se super parta rozejde do svých domovů. Ale jedno pozitivum to má. Na každém konci zase něco začíná.
