Třetí kolo ligy očima jedné vrhačky...

Letos se také ČAS (Český atletický svaz, pozn. redakce) rozhodl uctít památku slovanských věrozvěstů Cyrila s Metodějem, a proto připadla třetí kola I. i II. ligy právě na tento pamětný den, čtvrtek 5. července. Nebyl to právě rozumný nápad, protože se velká část pracujícího lidu rozhodla využít prodlouženého víkendu (v pátek je také státní svátek, Den upálení Mistra Jana Husa, pozn. redakce pro neznalé), a tak se (alespoň naše soutěž v Uherském Hradišti) potýkala s nedostatkem závodníků i rozhodčích.

Když na sraz na přerovském vlakovém nádraží dorazila konečně i Koutňa, bylo nás tak akorát do třech osobních automobilů. Rozhodli jsme se být ekologičtí a časově úsporní, a tak jsme využili řidičských dovedností pana předsedy inženýra Václava Klvani, obětavého bakaláře Jana Koňaříka a čerstvého maturanta Ondřeje Zamce, naskládali se do vozů a ujížděli směrem na Uhersko. Přivítal nás krásný, leč zatím prázdný sportovní areál, a slunce, které už od rána hřálo, až praštilo. Netrvalo však dlouho a dorazily také ostatní výpravy, neboť již v 10,00 SEČ LČ zahajoval časový program jednou z nejprestižnějších disciplín, během na 10 km mužů, kde jsme měli dokonce dva zástupce! Občerstvovací a ochlazovací stanice na začátku cílové rovinky byla připravena, a tak se šestnáctka závodníků mohla vydat na svou dvacetipětikolečkovou pouť.
 

 

Robert (v zeleném tričku)

 

Robert Mazouch se statečně držel svého cíle zaběhnout „to“ pod 45 minut a v cíli se radoval z času 43:03,86 min, z 13. místa už asi méně. O mnoho zkušenější hostující Adam Fritscher byl sedmý (39:37,00 min). Během tohoto závodu zahájila se zpožděním skoro 20 minut soutěž oštěpařek (Nejdříve nebyli rozhodčí, pak oštěpy, a když bylo oboje, ukázalo se, že rozhodčí oštěpu zrovna moc nerozumí a holky z toho byly trochu rozpačité.). Eva Vilémová se nejdříve vztekala, že se nechce fotit, a v prvním pokusu přešlápla, tak jsem radši utekla pryč a dál z průběhu soutěže nic nevím. Nakonec ale Eva předvedla hezký výkon 30,54 m a byla třetí.

Eva se rozcvičuje před oštěpem

To už se ale kladivářky shromažďovaly u mikrobusu k odjezdu do slavného lesoparku, kde se nechází sektor pro kladivo. Odjížděly jsme jak jinak než pozdě, neboť jsme nejprve čekaly na jednu Vyškovačku, než dorazí z oštěpu a už už se jelo, když se nás rozhodčí spíš řečnicky zeptal, jestli máme vlastní kladiva. No samozřejmě, že jsme neměly ani jedno! Tak šup do nářaďovny, deset minut hledal, nic nenašel a pak zjistil, že kladiva už na nás čekají na místě. V lesoparku plném komárů jsme byli za chviličku. A skutečně, to jedno kladivo už tam bylo taky. Tak jsme se rozcvičily, rozházely, Koutňa se odvážně svlékla do dresu (Bylo opravdu velké horko!) a sympatický rozhodčí věku 50+ zahájil soutěž. Byl to veliký a dramatický souboj: zkušená stařena Koutňa, co háže prd, vs. dvě pubertální Vyškovačky, z nichž jedna háže faaakt hodně. Závod probíhal svižně, konečné pořadí určily už první pokusy a tak se o jediné dva dramatické momenty postarala opět Koutňa, když se v páté sérii po druhé otočce rozplácla v kruhu jak široká, tak dlouhá a v šesté, když kladivo pustila moc brzo a trefila se do klece zrovna do místa, kde už byla malá díra. „No tož ju enem zvětšila.“ Ještě, že kladivo nikoho nezajímá a nikde (kromě komárů) nebylo ani živáčka. Výkon: 29,58 m a druhé místo.

Co se dělo v tu dobu na stadioně nikdo neví, nenafotil ani nezapsal. Z výsledkové listiny je však možno tušit, že Alda Kácel vyhrál stovku (11,47 s), Jarda Šmotek byl za ním třetí (11,62 s) a na překážkách byl druhý Petr Mikuláček (16,62 s/ OR) i Kajsa (17,06 s). Třetí místo na půlce přidal Ondra Zamec (2:05,41 min). Hana Tovaryšová byla v závodě na 3000 m pátá (14:34,72 min). Závodilo se také v poli. Petr Mikuláček obsadil třetí místo v dálce, kde neúspěšně atakoval šestimetrovou hranici (599 cm), jeho mladší bratr Pavel byl 12. za 513 cm. Nedařilo se Koňasovi, skočil (Nebo spíš proběhl?) málo a byl až čtrnáctý. Kajsa ve výšce skákala na hranici svých možností- překonala laťku ve výši 157 cm a jen díky horšímu zápisu byla třetí. V hodu oštěpem se představili bratři Vrtělové. Starší Petr se dostal do finále a s výkonem 39,86 m obsadil osmé místo, mladší Ondra házel mimo bodování. Nejdál dohodil do vzdálenosti 49,50 m a oproti loňskému nejlepšímu výkonu se zlepšil o 6,5 metru!

Pavlík Mikuláček premiérově startoval na čtvrtce a jeho čas 66,89 s stačil na deváté místo. Mezitím zahájila soutěž trojskokanek, které se v každé sérii přeskakovaly o pár centimetrů a bylo vskutku zajímavé tuto soutěž sledovat (a mému fotoaparátu bylo v krosně taky hezky). Kajsa se nakonec vyhecovala až na 10,06 m a třetímu místu. Imaginární bronzový stupínek obsadil v soutěži mužů také Petr Mikuláček, který skočil 12,21 m. O jednu příčku za něj doskončil Koňas (11,93 m). To diskařky už hodinu čekaly, nejprve až skončí oštěpaři, pak jestli se dostaví rozhodčí (nedostavili), kteří se pak po urgenci u ředitele soutěže, který nám sdělil, ať je „necháme chvilu oddechnout“, dostavili asi za dvacet minut a nadali nám, že ještě nejsme rozházené (což se bez rozhodčích nesmí a stejně jediný disk měla Koutňa), vypravili hledat ty disky, pásmo, značky a ostatní potřebné věci. Soutěž započala, Koutňa bojovala s Radkou Přehnalovou z AC Prostějov o každý centimetr, vítězství a celkově bylo veselo. Nakonec vyhrála v zaslouženém osobáku Radka, ale i Koutňa byla spokojená (30,54 m) a Eva Vilémová s osobákem o dva metry jakbysmet (25,32 m). Mezi muži zastupoval SK Přerov Koňas, který ze sektoru utekl ve druhé sérii a nakonec za 29,09 m obsadil třinácté místo.
 
Časově jsme se dostali už někam ke druhé hodině odpolední. Dvoustovku suverénně a rychle jako vítr prolétl Alda Kácel (23,04 s), Jarda Šmotek byl čtvrtý nejrychlejší (24,09 s). Mezi mílaři si dobře vedl Franta Kopečný, který byl osmý nejrychlejší (4:37,99 min). Ze špinavého škvárového sektoru pro vrh koulí tohle všechno jenom sledovaly Eva s Koutňou a vůbec běžcům nezáviděly, že se musí v tom parnu tak moc hýbat. Ale i ony se trošku zasnažily a vytěžily z toho pět bodů pro SK. Eva byla čtvrtá (9,15 m), Koutňa pátá (8,77 m).

Základní tábor SK Přerov (na horním vrcholu čtyřúhelníku sedí Kajsa, na dolním vrcholu pan Klvaňa, vlevo Koňas a vpravo Alda)

Skutečným vrcholem závodu byly štafety na 4x100 m. V jedné z osmi drah jsme mohli sledovat také elitní výběr SK Přerov- startoval Koňas, rovinku běžel Šmoťas, zatáčku Alda Kácel a finišoval Pavlík Mikuláček. Kluci běželi seč jim síly stačily, předávky byly precizní a z koulařského sektoru bylo zcela patrné, že Pavlík finišoval jako druhý. Rozhodčí u kamery to bohužel viděli jinak (a určitě blbě) a na cílové fotografii našli tisícinky ve prospěch Moravské Slávie Brno. Oba celky se mohou pyšnit časem 47,11 s a Přerováci navíc třetím místem. 

V konečném zúčtování obsadila obě naše družstva čtvrté místo a stejná pozice jim patří také v průběžném hodnocení soutěže. Připomínám, že ono bramborové místo stále stačí na postup do podzimní baráže o první ligu, kam si všichni toužebně přejeme postoupit.

Nechť je reportáž dokončena- po závodech jsme se umyli, načesali, vyvoňali, najedli, napili, posedali do roztopených aut (Koňasova Felicie hlásila přibližně 50°C) a vydali se zpátky do našeho milovaného statutárního města Přerova, kde jsme se rozešli do našich domovů za maminkama a za tatínkama. Třikrát nazdar a atletickému oddílu SK Přerov zvlášť!

 

Hezké prázdniny všem přeje Koutňa

Kompletní výsledky zde

Nepřehlédněte

           

 

     

 

 pokyny k odjezdum

 

 Dres na cestách

© 2010-2024 Atletika SK Přerov. Všechna práva vyhrazena.